Ve znamení býka

Dnešní článek, ve kterém s vámi budu ráda sdílet mé plány a cíle pro rok 2022, bych chtěla začít tím, že se přiznám, že mě neskutečně baví číst přesně tento druh článků, kterých je teď plné virtuálno. Je skvělé si takhle dát dohromady, co vlastně člověk chce a co pro to musí udělat. Na konci roku je to pak super jako takové ohlédnutí, odškrtnutí a zjištění, že to byl rok plný nových věcí a zážitků a je to také takový důkaz toho, že jsme pro sebe něco udělali. Dejte mi vědět, jestli si taky stanovujete cíle, plány či klasická předsevzetí a co vás čeká v letošním roce! Otvírám poznámkovou sekci v mém diáři a vrháme se na ty cíle.

Po měsíční odmlce se zase vracím k písmenkám. A že mi to chybělo. Ale holt, předvánoční shon a život kolem mi nedopřály se tomuhle věnovat. Jelikož se blíží konec roku, přijde mi jako dobrý nápad trochu se mu pověnovat, pořádně se s ním rozloučit a připravit se na rok následující. V pár bodech to shrnu i tady. 

Je nedělní podvečer a já jsem se zrovna chystala odlakovat si týden starý lak z nehtů, odlakované nehty ponořit do misky s teplou vodou a olivovým olejem, poté si nehty ostříhat, opilovat a vybrat si nějakou hezkou barvu laku na další týden. Uvědomila jsem si, že tenhle rituál je už takovým mým nedělním chlebem. Klasikou. Rutinou. A protože mám takovýchto nedělních rituálů vícero, řekla jsem si, že je sepíšu na blog, jelikož i já sama mám tenhle typ článku moc ráda. Tak se pojďte společně se mnou podívat, jak takový můj nedělní restart a příprava na nový týden vypadá. 

Ačkoliv to neradá konstatuji, ohlédnutí za mým říjnovým čtením bude hodné krátké a rychlé. Holt jsem věnovala čas jiným aktivitám. Ale věřím, že v listopadu to bude obsáhlejší.

Začátek nového měsíce je pomalu tady a spolu s ním jsem sepsala další kousek do série se svými body, plány, cíli, které chci v následujícím měsíci splnit. Jdeme na ně!

Říkává se, že inspiraci má člověk čerpat všude možně. Pro následující řádky jsem ji načerpala při jednom nedávném čajovém dýchánku s mojí kamarádkou, se kterou jsme se zhruba měsíc neviděly a v podstatě jsme nebyly ani v kontaktu (povinnosti, povinnosti a povinnosti). Je to ale přesně takový ten typ kamarádství, ve kterém si nemusíme denně volat a psát a stejně si i po delší odmlce máme co říct. Já jsem v tomhle stará škola, protože upřednostňuji přímý kontakt před písmenkováním.